Konopí v Asii 2

Konopí bylo díky svým omamným vlastnostem ceněné více než ostatní léky, které měly vliv pouze na organismus nemocného: Účinků konopí se využívalo v několika různých školách hlavně indické medicíny. Bharaprakáša z 16. století popisuje konopí jako silně aromatickou látku, jež zlepšuje náladu, podporuje trávení a reguluje vyměšování žluče, a proto je předepisuje pro zvýšení chuti k jídlu, zlepšení trávení a zkrášlení hlasu. Bylinkáři však zároveň nabádali k opatrnosti a střídmosti, protože byli přesvědčeni, že nadměrné užívání konopí způsobuje sterilitu; u mužů "vysuší pramen příštích pokolení" a u žen "mléko z prsou".
Pěstování konopí v Číně sahá až do mladší doby kamenné, což vede k domněnkám, že konopí původně nepochází ze střední Asie, ale spíše z Číny.
Jistý taoistický kněz v 5.stol.př.n.l. píše, že věštci používají konopí a žen-šen, aby mohli putovat časem a vyjevovat budoucí události. Na základě důkazů lze předpokládat, že o halucinogenních vlastnostech konopí věděli již staří Číňané a se vší pravděpodobností jich i využívali. Dochované záznamy o mafere "plodech konopí" uvádějí, že pokud se užívá v nadbytku, navozuje "vidění démonů". Užívání konopí pro jeho halucinogenní účinky bylo v raném období nepochybně spjato s čínským šamanismem. Když však v 15. století začali do Číny pronikat první Evropané, šamanství bylo v úpadku a používání omamných rostlin postupně ochabovalo, až nakonec upadlo v zapomnění a konopí se používalo pouze jako zdroj odolného vlákna.
V hinduismu, "bhang" stojí po boku samotného Šivy již od stvoření světa a je s ním neodlučně spjat. Z textu Atharva Vedy jednoznačně vyplývá, že intoxikace "posvátnou trávou Bhang" dovoluje člověku vstupovat v kontakt se Šivou. Indické védy opěvují konopí jako jeden z božských nektarů, který člověku zaručí počínaje dobrým zdravím, přes dlouhý život, zjevením bohů konče.
"Dar bohů" se těšil značné oblibě zejména v lidovém léčitelství starověké Indie. Lidé věřili, že konopí oživuje mysl, prodlužuje život, zbystřuje úsudek, snižuje horečky a léčí nespavost a úplavici. Účinku konopí se využívalo v několika různých školách indické medicíny.
Proslulost tohoto všeléku se rychle šířila a konopí pronikalo do nových oblastí.
V Persii se konopí podle lidového vyprávění začalo používat s příchodem indických poutníků za vlády Khursu (531-579). Dnes však víme, že jeho používání bylo rozšířené již v 1.tisíciletí př.n.l. mezi Asyřany, kteří jej používali jako kadidlo.
Islámská víra vystoupila proti používání hašiše hned na počátku, ale rozšíření konopí přeš Malou Asii na západ se jí zabránit nepodařilo. Již v roce 1378 se arabské úřady pokoušely konopí ze země vymýtit zavedením tvrdých postihů, avšak marně.